9. kolo

Hřiště: Mikulova 3

Naše góly: 3.' Standa, 14.' Pavel, 23.' Pavel, 24.' Vojta a 44.' Tonda

Sestava: Pepa - Honza, Ondra, Vláďa - Pavel, Vojta, Tonda, Standa

Diváci: 2 (Péťa a Martin)

Nejlepší hráč našeho týmu: Pavel

Komentář rozhodčího: Borcibalona umřeli na krásu.

Náš komentář: Proti Borcibaloně nás čekal poslední zápas proti dle tabulky slabšímu soupeři. Pokud jsme si tedy chtěli zachovat, byť jen teoretickou šanci na postup, museli jsme bezpodmínečně vyhrát. To se zkomplikovalo již před samotným zápasem, kdy kvůli disciplinárním trestům nemohli nastoupit hned tři hráči – Obo za červenou; Martin a Kuba pak za 2 žluté. Do brány tak musel Pepa a do zápasu jsme nastoupili "jen" se dvěma hráči na střídání, přičemž Ondra dorazil později, protože si spletl hřiště, na kterém hrajeme (to se našemu týmu stává také častěji, než v malé míře …).

Samotný vstup do zápasu byl z naší strany naprosto otřesný, příšerný a hrozný. Honza hned po rozehrávce ztratil míč a soupeř šel po 5 vteřinách hry ve dvou na bránu hlídanou jen vyplašeným Pepou. Přihrávkou á la HNK si ale akci zkomplikovali, Honza stihl přiběhnout, ztlumil přihrávku soupeře a pro míč si běžel chytající Pepa. Jako obvykle si ale nezakřičel (prostě nezvládá koordinovat pohyb, koukat na míč a ještě křičet) a Honza se míč tudíž snažil odkopnout. Díky tomu se oba srazili a meruna se odkutálela k soupeři asi tak dva metry od prázdné brány. Trochu zázračným způsobem však Honza střelu skluzem zblokoval na roh a nebezpečí bylo zažehnáno; na sebevědomí nám to ale nepřidalo. K tomu je nutno připočíst, že soupeř dále pokračoval v tlaku a během prvních pár minut zápasu nás prakticky nepustil na svou půlku. Obrat v obrazu hry způsobila chyba posledního hráče soupeře, kterého Pavel obral o míč a následně ho naservíroval Standovi před prázdnou bránu a náš historicky nejlepší střelec se v takových případech mýlí maximálně z 80%, a tak jsme šli nezaslouženě do vedení. Bohužel to ale bylo poslední, co Standa v zápase předvedl, neboť krátce nato se v souboji s brankářem hostí zranil a s pohmožděným kotníkem odkulhal na střídačku. Chvíli poté ho tam následoval Pavel s naraženým ramenem (naštěstí se po chvíli vrátil do zápasu) a na konci poločasu Tonda s naraženou kyčlí (naštěstí také dohrál), Pepa pak v druhém poločase zapomněl, že brankář může hrát i rukama a vyrazil prudkou střelu soupeře obličejem (naštěstí taky dohrál) - prostě když nás nepřijde 15 na střídání, tak se půlka týmu musí zranit. Abych se vrátil k samotnému zápasu: soupeř měl i po zbytek poločasu mírnou převahu, ale do vyložených šancí se prakticky nedostával a my jsme naopak hrozili z nebezpečných protiútoků. Poločas skončil naší výhrou 4:1.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s cílem vedení udržet, což se nám úspěšně dařilo. Obraz zápasu se po celou dobu příliš neměnil, soupeř měl v poli mírnou převahu, ale HNK dobře bránilo a vyráželo do nebezpečných brejků. V poslední třetině zápasu za relativně bezpečného stavu 5:2 pro HNK si kupodivu relativně slušně chytající Pepa vybral slabší chvilku a pustil střelu z dálky, což vzhledem k naší historii nahrávalo otočení zápasu. To se však nestalo, a tak jsme, ač poněkud nezaslouženě, vyhráli 5:3. I přesto se naše naděje na postup zmenšila, neb naší hlavní konkurenti také vyhráli a drží si dvoubodový náskok a do posledních 2 zápasů jdou s výhodnějším losem.

Nyní obvyklých pár bodů na závěr:

• Celý tým hrál nadstandardně a konečně jsme předvedli týmový výkon bez zbytečného sólování.
• Rozhodčí pískal na pokyny, čehož Standa na střídačce s radostí využíval a jeho pokřikování To byl faul! bylo často odměněno písknutím…
• Asi nejlepším momentem zápasu bylo Vláďovo Sólo (velké S je tam úmyslně, protože kdo neviděl, neuvěří). Vláďa na půlce fauloval soupeře, který přestal hrát a rozhodčí se nadechoval k písknutí. Poté se ozvalo Standovo: Čistý!, rozhodčí se několikrát nadechl jako, že pískne, ale další Standovo Čistý! ho přesvědčilo a vyndal píšťalku z pusy. Během toho přestal celý tým soupeře hrát a Vláďa mohl postupovat sám na brankáře. Bohužel jeho pohyb připomínal rozhodování rozhodčího, zda písknout či nikoliv, tzn. dva kroky dopředu a zastavit se a znovu. Nakonec se rozhodl, že rozhodčí pískat nebude a mírným poklusem se řítil na brankáře soupeře. Těsně u něj zvolil netradiční zakončení, kdy míč prostě nechal jít rovně a sám oběhl brankáře. Nejvíce to připomínalo nepovedený hokejový blafák, kdy hokejistovi při kličce uteče puk. Není nutno dodávat, že brankář s chycením tohoto pokusu neměl moc problémů.