3. kolo

Hřiště: Meteor 1

Naše góly: 16.' Pavel, 56.' Tonda a 60.' Standa

Sestava: Martin (Pepa) - Pepa, Vojta, Obo - Pavel, David, Tonda - Standa

Diváci: 2 (Péťa a Dita)

Nejlepší hráč našeho týmu: (neuveden)

Komentář rozhodčího: Napínavé utkání, ve kterém domácí ukázali, jak důležité je bojovat až do úplného konce.

Náš komentář: 3 zápasy, 6 bodů – čekal snad někdo něco jiného? Ještě tak 2 výhry a jsme bezpečně zachráněni …

Bohužel námi předváděná hra příliš neodpovídá bodovému zisku, je to spíš trápení, kdy to nakonec nějak se štěstím ukopeme a tento zápas je toho zářným příkladem. Do zápasu jsme nastoupili s jedním hráčem na střídání (ještě 5 minut po plánovaném začátku zápasu to přitom vypadalo, že nastoupíme ve 4 v poli) a bez brankáře, za kterého zaskočil (ne příliš úspěšně) Pepa. Jak se budeme scházet na zápasy začínající dříve, si opravdu nedokážu představit …

Soupeř hrál velmi podobně tomu minulému – nakopávané vysoké míče před bránu – a my bohužel rovněž zopakovali minulý výkon, a to jsme nastoupili v napohled velmi ofenzivní a technické sestavě. První gól jsme dostali po propadlém výkopu od brány, kdy se protihráč dostal prakticky sám před našeho brankáře. Na to zareagoval Pavel, když si třikrát narazil míč o protihráče a nedal brankáři šanci. Bohužel ho gólová chuť neopustila a o chvíli později nešťastně kolenem tečoval přihrávku soupeře přímo do protipohybu Pepy, který opět neprokázal svoje kočičí reflexy. Chvíli na to došlo ke střídání brankářů, když dorazil Martin, který si spletl hřiště a původně se vydal někam do Stodůlek. To předznamenalo konec poločasu, který jsme tedy prohráli 1:2.

Ve druhém poločase se naše hra o něco zlepšila – pravděpodobně to bylo tím, že Pepa nastoupil v obraně místo v bráně – ale vstřelit vyrovnávací gól se nám stále nedařilo. Navíc se v průběhu zápasu zranili Obo (opět koleno) a David (holeň) po srážce s brankářem, takže to s námi vypadalo docela bledě. HNK se však nikdy a za žádných okolností nevzdává. Zhruba v 58. minutě se nám konečně povedla pěkná akce a Tonda srovnal na 2:2. No co, remíza dobrá, ale pak přišel velký okamžik Standy, o kterém se mi nechce psát, takže to krátce shrnu – vyhráli jsme nakonec 3:2, jak chytřejším již napověděl výsledek zápasu.

Ne, to bych si nemohl v životě dovolit takto přejít velký okamžik našeho kapitána, který se nesmazatelně zapsal do historie HNK, a tím i do historie fotbalu samotného (jak Standa, tak ten okamžik). Kam se na Standu hrabe nějakej Messi! Nyní k samotné akci. V poslední minutě nastavení soupeř rozehrával roh, ale rozehrávka se mu nepovedla a výsledkem byl brejk 2 na 1 v podobě Tondy a Standy. Standa přebral míč krátce před půlkou, zapnul třetí rychlostní stupeň a vražednou rychlostí se vzdaloval soupeři, který se ani nenamáhal ho stíhat – prostě neměl šanci. Obránce také situaci nevyhodnotil úplně správně – ono vás taky vyděsí, když se na vás Standa řítí vysokou rychlostí - příliš ustupoval a (pravděpodobně na základě předchozích zkušeností ze zápasu) si hlídal pouze přihrávku, čímž Standovi umožnil dostat se do výhodné střelecké pozice. Pak už nemohlo následovat nic jiného než bodlo, které zapadlo přesně k tyči a znamenalo tak naši výhru, protože výborně pískající rozhodčí následně celé utkání ukončil, k naší radosti a vzteku soupeřova brankáře, který si tak vykoledoval žlutou kartu. Tento zápas jsme měli více štěstí než rozumu. Což na druhou stranu není zas tak obtížné.