2. kolo

Konvikt klub - FC HNK Praha 3:3 (0:2)             

Hřiště: Pražačka 1

Góly: 16.' Standa, 18.' Vojta, 31.' Vojta

Sestava: Obo - Pepa, Pavel, Tomáš - Vojta, David - Cába, Standa

Nejlepší hráč našeho týmu: Vojta

Komentář rozhodčího: Celkem pohledné utkání, hrané v rychlém tempu, se zaslouženou remízou na konci.

Komentář nezaujatého diváka Vládi: Jako největšímu simulantovi a dle mé zbrusu nové image i bitkaři týmu, naskytla se mi možnost sledovat dnešní dopolední utkání, jak jen mi to napuchlé obočí dovolovalo, z pozice diváka. Soupeř, který v prvním kole, které se ovšem HNK netýkalo, rozstřílel borce z Fernetu, hrál zpočátku o dost lépe (rozuměj dokázal si přihrát), kterýžto styl hry našemu týmu, zvyklému na pohodový kliďánko styl osmé ligy, příliš neseděl. Ještě štěstí, že v pravý čas zavelel na zteč ten z nejpovolanějších, kapitán, kanonýr a strýc v jednom, Standa, když se k němu po jedné z akcí v půli poločasu odrazila lopta a ten ji s instinktem zabijáka chladnokrevně uklidil k tyči. Aby toho na zaskočeného protivníka nebylo málo, za další čtyři minuty doklepl do prázdné branky svoji vlastní střelu Vojta a výrazně tak zvýšil naši procentuální úspěšnost v řešení těchto zdánlivě jednoduchých situací. Nutno dodat, že v těchto fázích kluci začali běhat, hra se vyrovnala, a i když si Konvikt vytvářel šance, většinou je sám lidově řečeno pěkně zadrbal. Poločasová přestávka přišla našim unaveným hrdinům vhod, neboť hned po nástupu na trávník se opět děly věci! Kdo čekal, že HNK zápas opět pustí, ten se ukázal být špatným prorokem, tedy alespoň zpočátku. Neuběhlo totiž ani pět minut, kdy jsem cestou na záchodky slyšel ryk provázející nejprve očekávání a poté radost ze vstřeleného gólu. Vojtu jeho rána do šibenice a zároveň druhá trefa v zápase pasovala na dosavadního největšího kanonýra našeho elitního týmu. To mi nicméně nezabránilo vykonat v klidu naléhavou potřebu, ovšem když jsem se vrátil na své místo za bránou, chráněné bezpečnostní sítí, Zuzana (čtvrtina našeho diváctva) mi zvěstovala neradostnou novinu, totiž že soupeř rychle snížil opět na rozdíl dvou branek. Zápas, i když do té doby rozhodně nebyl nudný, teď opravdu nabral obrátky, hra se přelévala a šance se střídaly na obou stranách, zvláště nepolapitelný Standa trpělivě čekal za bukem na svoji šanci, ovšem když už se jí (jich) dočkal, nedokázal je přetavit v úspěch. A tak se stalo to, co v minulosti už tolikrát, do konce zápasu dokázal Konvikt potrestat dvě naše chyby a oba celky se po možná lehce vyhecovanějším zápase rozešly nakonec smírně.